Moje postavené modely a vše okolo nich

T-34/76

 Tankem, který během války nejvíce ovlivnil německé konstruktéry obrněných vozidel, byl sovětský T-34, odvozený z konstrukcí tvořených Waltrem Christiem. Lze tedy říci že tento Američan ovlivnil vývoj obrněných vozidel daleko nad rámec svých osobních úspěchů v dané oblasti.

 Konstruktér Michail Koškin nebyl přesvědčen, že schopnost jízdy tanku na kolech,jako u původní Christieho koncepce, dokáže vyvážit nevyhnutelná omezení, která to vyžadovalo od podvozku, zejména v šířce pásů. U své další konstrukce, z níž měl vzejít typ T-32, proto tuto možnost  opomenul. Díky tomu mohl použít širší pásy, a dosáhnout tak nižšího měrného tlaku a lepšího přenosu hnací síly. T-32 byl v zásadě velmi podobný svým předchůdcům A-20/30, měl však na každé straně místo čtyř pět pojezdových kol, tak velkých, že nebyly potřeba podpěrné kladky. Byl nepatrně pomalejší než A-20/30, který byl rovněž hodnocen jako lépe pancéřovaný a vyzbrojený. Koškin však věřil, že T-32 je přesto lepší a schopnější dalšího vývoje. Použil jej proto jako základ nové konstrukce, z níž měl vyjít T-34.

 Prototyp T-34 s poněkud silnějším pancířem o maximální tloušťce 45 mm a s nepatrně výkonnější verzí motoru V-2 vyjel poprvé v roce 1940, než Koškin zemřel na zápal plic. Funkci hlavního konstruktéra převzal Alexandr Morozov, který dovedl tank do sériové výroby. Měl výkonnější verzi 76,2 mm kanonu s delší hlavní L/30,5 a úsťovou rychlostí 610 m/s. Tato rychlost stačila k tomu, aby 6,25 kg PT střela probila až 55 mm pancíře a tedy ke zničení soudobých německých PzKpfw III a IV a to dokonce i čelně. Dále byl vyzbrojen dvěma 7,62 mm kulomety Děgťarjov- jedním spřaženým druhým v čele korby.

 Pásy, širší než u jakéhokoli tanku té doby, napnuté ne zdvojených kolech s nestejným rozvorem, zavěšených na vinutých pružinách uložených uvnitř korby, umožňovaly T-34 pokračovat v jízdě i tam, kde jeho soupeři uvázli. A 615 litrů paliva- z toho čtvrtina ve vnějších nádržích, které bylo možno po vyprázdnění odhodit- poskytovalo tanku pozoruhodný dojezd 450 km.

 V souhrnu byl T-34 vynikajícím tankem, dokonce už ve své původní podobě a v průběhu války se stále zdokonaloval. I on však měl své chyby. Známou věcí byla poruchovost převodovky- tento problém však byl brzy vyřešen konstrukční úpravou. Velitelský poklop byl příliš velký a otevíral se nesprávným směrem, protože byl zavěšen na předním okraji, zatímco samosvorná věž s charakteristickou litou kolébkou kanonu byla příliš malá a měla past na střely pod výrazným zadním převisem.

Hlavní varianty T-34

 První T-34 byly dodány rudé armádě v červnu 1940 z továren v Charkově, Leningradu a Stalingradu, v tomto roce však bylo souhrnně vyrobeno jen asi 120 kusů. Hitler v létě 1941 napadl  Sovětský svaz, byly charkovský a leningradský závod považovány za ohrožené a byly odsunuty spolu s větší částí ostatního strategického průmyslu do nových míst na východ od Uralu. Tankové závody byly přemístěny do Čeljabinsku, kde byly spojeny s existujícím traktorovým závodem a vznikl tak Tankograd, soustřeďující sovětskou výrobu tanků. První varianta T-34 byla známa pod označením T-34/76A a její výroba pokračovala do roku 1942.V té době se objevila výkonnější verze kanonu vz. 1939- F-34 vz. 1940. Jeho hlaveň byla prodloužena na 41,2 ráže a díky tomu úsťová rychlost vzrostla na 680 m/s. Vedle nového kanonu obdržel těžší pancíř a litou věž a stal se z něj T-34/76B. V tom roce bylo vyrobeno celkem asi 5000 strojů. V roce 1943 se poprvé objevil T-34/76C s lepším pancéřováním, překonstruovaným poklopem věže a dalšími drobnými vylepšeními. Tohoto roku výroba překročila 10 000 kusů a pod tuto hodnotu již neklesla až do konce války.

 T-34/76D měla novou šestihrannou svařovanou věží, která byla větší než u předchozích verzí a poskytovala tolik potřebný prostor pro osádku, a zbavila se také nebezpečného zadního převisu. T-34/76E byl velmi podobný, měl však vyčnívající velitelskou věžičku , zatímco     T-34/76F měl litou věž stejného vnějšího vzhledu jako svařovaná.