Moje postavené modely a vše okolo nich

A27M Cromwell

     Vznik středního (bitevního) tanku je datován do ledna 1941, po vyhodnocení zkušeností z bojů ze severoafrického bojiště, kdy se hledala náhrada za dosti problematické tanky Covenanter a Crusader z řady tzv."křižníkových tanků", které byly ve všech směrech deklasovány německými typy PzKpfw III a IV. Britská tanková teorie zcela mylně rozlišovala dva typy tanků: tzv"pěchotní" silně pancéřované a pomalé tanky, výhradně určené k podpoře pěchoty a "křižníkové", lehce pancéřované a pohyblivé tanky, které měly ve velkých skupinách jako "pozemní flotily" bojovat samostatně" proti podobným "flotilám" tanků nepřítele. Jednotným znakem všech britských tanků (až na výjimky) té doby byla slabá a neadekvátní výzbroj, spíše průměrná pancéřová ochrana, nízká provozní spolehlivost a celková technická nevyzrálost zaviněná neuspořádanými poměry v britské armádě před rokem 1939. Vše se ostatně projevilo v katastrofálních porážkách v západní Evropě a Severní Africe při střetech s německým protivníkem.

 První požadavky na zcela nový typ "křižníkového" tanku zahrnovaly: hmotnost v rozsahu 25-27 tun, asi 75 mm silný čelní pancíř (o 50% více než u typu Crusader), šestilibrový (57 mm) kanón a motor Meteor (upravený řadový letecký motor Rolls-Royce Merlin III ze stíhaček Spitfire). První projekt předložený firmou Vauxhall Motors předpokládal pouze upravený pěchotní tank Churchill. Druhý projekt od firmy Nuffield Aero and Mechanisation, nazvaný A24, řešil nový tank s využitím komponent (podvozek) z tanku Crusader. Pro tento projekt se rozhodla Tanková rada a 29.ledna 1941 zadala výrobu prototypu. Původně se předpokládalo použití motoru Rolls-Royce Meteor, ale vzhledem k opožděnému vývoji byla pohonná jednotka tvořena upraveným dvanáctiválcovým leteckým motorem Liberty o výkonu 306 kW, což byla konstrukce ještě z první světové války, nyní na konci možností dalšího vývoje. S tímto motorem tank dosahoval rychlosti pouze 38 km/h. Nová vozidla se neosvědčila a všech  500 vyrobených kusů nazvaných A24 Cromwell I bylo záhy přeznačeno na Cavalier a přeřazeno k výcviku. Bojového nasazení se nedočkaly, pouze část z nich byla později přestavěna na pohyblivé dělostřelecké pozorovatelny.

 Protože se vývoj motoru Meteor neustále prodlužoval, vznikl další přechodný model tanku s motorem Liberty, projekt A27L. Práce na něm začaly v listopadu 1941 a prototyp byl dokončen v červenci 1942. Byl nejprve nazván Cromwell Mk.II, později Centaur a rovněž se příliš neosvědčil. Vzhledově byl téměř shodný s pozdějším skutečným tankem Cromwell, jehož jméno již bylo výhradě určeno pouze pro vozidla s motorem Meteor. Motorový prostor byl konstruován tak, aby do něj mohl být montován jak motor Liberty tak i Meteor. V roce 1943, kdy byl motor Meteor dokončen, byl u mnoha tanků Centaur původní motor vyměněn za nový. Tyto tanky se označovaly Cromwell X.  Jinak vznikly verze Centaur I a II s 57 mm kanónem, Centaur III se 75 mm kanónem Mk.5 a Centaur IV s  95 mm houfnicí Mk.1 pro blízkou podporu. Houfnice střílela běžnou střelu o hmotnosti 11,34 kg úsťovou rychlostí 328 m/s nebo kumulativní střelu schopnou prorazit 110 mm pancíř skloněný pod úhlem 30⁰ na vzdálenost 455 m. Jediného bojového nasazení se dočkal Centaur IV v počtu 80 kusů v rámci podpůrné skupiny Královského loďstva při vylodění v Normandii.

 Přestavbou bojových tanků vznikly: dělostřelecká pozorovatelna Centaur OP, obrněný transportér pro přepravu osob Centaur Cangaroo, vyprošťovací Centaur ARV a protiletadlové Centaur III/IV AA I a III/IV AA II.  Projekt A27M, s motorem Meteor, byl přechodně převeden do firmy Brimingham Railway Carriage and Wagon Works v září 1941, prototyp byl dokončen v lednu 1942, první sériové kusy byly vyrobeny v lednu 1943, výroba trvala 12 měsíců. Hlavním výrobcem ale byla společnost Leyland Motors (vývoj, montáž, výroba podvozku a pásů) se svými subdodavateli Morris Engines (motor) a David Brown (převody). První sériové stroje se dostaly do výzbroje jednotek někdy v polovině roku 1943 a sloužily převážně k výcviku. Jednalo se o verze Cromwell I (57 mm kanón, šířka pásů 356 mm), Cromwell II (stejná výzbroj, pásy šířky 394 mm), Cromwell III (původně Cromwell X, jinak tanky Centaur I s motorem Meteor).  Od roku 1944 přicházely tanky s novými 75 mm kanóny, jmenovitě verze Cromwell IV, Cromwell Vw (celosvařovaná korba), Cromwell VI (95 mm houfnice pro blízkou podporu), Cromwell VII (upravený Cromwell IV se širšími pásy, sníženým převodovým poměrem a rychlostí redukovanou na 51,5 km/h, zesílené čelní pancéřování na 101 mm, bojová hmotnost 28 450 kg), Cromwell VIIw (opět celosvařovaná korba) a Cromwell VIII (v podstatě Cromwell VI pro blízkou podporu a s prvky použitými u Cromwellu VII). Vedle sériových strojů samozřejmě existovalo několik experimentálních: Cromwell II s odlévanou věží, Cromwell II se závěsným bočním pancéřováním, Cromwell CIRD s odminovacím válcovým zařízením a další hybridní verze, které měly v typovém označení písmeno D (boční vstupní dveře pro střelce ve věži), E (upravený převodový poměr z 4,5:1 na 3,7:1) a F (boční dveře pro řidiče). Dále vznikly pohyblivé dělostřelecké pozorovatelny s rozšířenou spojovací výbavou Cromwell OP (bez kanónu) a vyprošťovací vozidla Cromwell ARV (bez věže).

  S novými tanky začalo přezbrojování průzkumných pluků tankových divizí, jejichž řadové pluky byly vyzbrojeny tanky Sherman. Do vylodění v Normandii bylo přezbrojení dokončeno, a tak v první invazní vlně mohlo zasáhnout do bojů 145 tanků nasazených v rámci tří britských tankových divizí. Následovaly těžké boje při postupu přes severní Francii a Belgii a nasazení v operaci Market Garden. Od roku 1944 byly Cromwelly postupně nahrazovány novými tanky Comet, ale vydržely ve službě až do května 1945, jmenovitě při obsazení Hamburku.

 V určitém období války se jednalo o nejrozšířenější tank v britské armádě, který byl zároveň vůbec nejrychlejším tankem války. A i když nebyl konstrukčně nějak převratný a neoslňoval vysokými bojovými schopnostmi ve srovnání s posledními verzemi německých tanků Panter a Tiger, jednalo se o obratný, pohyblivý, provozně spolehlivý a celkem oblíbený stroj, který si poměrně obstojně dokázal poradit se staršími verzemi tanků Pzkpfw III a IV a některými menšími modely útočných děl. Samozřejmě nelze opominout fakt, že Cromwelly byly zařazeny do výzbroje československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a svého jediného významnějšího nasazení se dočkaly při obléhání a dobývání pevnosti Dunkerque obsazené 12 000 vojáky Wehrmatchut a SS. V poválečném období dosloužily tanky ještě krátce v britské armádě (do roku 1950) a v armádě polské a československé.